Angatar

Angatar

CO TO JE?

Angatar je zhudebněná pohádka na motivy knihy českého cestovatele Miloslava Stingla Angatar, Tvůj kamarád z Grónska.

CO S TÍM?

Angatara si můžete pouštět na CD nebo přijít na storysingingové představení s minimalistickou scénou.

PŘEDSTAVENÍ

Hrajeme v mateřských školách i na městských slavnostech. Zpívaný příběh se prolíná s workshopem, během kterého děti zpívají píseň a vyrobí si loutečku/omalovánku, a tak se aktivně účastní děje.

Poselstvím představení je, že je důležité v životě přesně mířit a jít za svým srdcem ostrému větru a velké zimě navzdory. A je dovoleno vymalovat si život krásnými barvami, nebát se ticha, bíla a volného prostoru.

Výprava je minimalistická, technické požadavkytaké. Komorní akce pro cca 50 diváků hrajeme bez ozvučení. Na festivalech a městských akcích používáme porty.

ANOTACE

Angatar je tvůj kamarád z Grónska! Deset písní o malém inuitském lovci. Všechno, co potřebuje, má vždycky při sobě. Napínavá téměř hodinová pohádka na motivy knížky cestovale Miloslava Stingla vhodná pro děti od tří let. Storysinging míchaný s workshopem. Tedy příběh vyprávěný písněmi a prošívaný výtvarnou a hudební dílničkou.

Hrají a zpívají: Filipína Cimrová, Eva Kratochvílová, Vanda Marečková.

Ten příběh napsal Miloslav Stingl. Ten Čech, jak je indiánem.

O dvanáctiletém Angatarovi a jeho cestě za hranice území, sebeuvědomění, strachu, vůle, víry.

Kluk v anoraku a svět syrový jako inuitský oběd, něžný jako medvědí kožich, křehký jako sněhová vločka.

Tolik moudrosti, tolik krásy, tolik bělosti všech odstínů, no prostě nedá se to říct. Ledaže by se člověk stal velrybou a zpíval. A mámy velryby zpívaly o všech barvách sněhu, o tom, jak je pro sníh nebezpečný jih, o ženách, co bez ohledu na věk, rodinný stav a snad i pohlaví nosí děcka v kapucích ( u Inuitů můžou být i muži ženami a naopak), o spřeženích a saních a hlavně o tuleních, bez nichž by nebyl příběh.

Velryba se řekne keporkak.

Za jejich zpěvu se přihodilo několik věcí. Staly se autorkami textů a melodií desatera písní. Některé děti jejich i jiných, se ty písně naučily jen tak, mimochodem a taky si je při hraní zpívaly. Některé děti se počůraly, popraly a pokecaly. Občas se některé děti zavíraly do kufru, zatímco jiné lyžovaly v posteli. Taky otevřely všechny skříně a vyházely z nich úplně všechno. Ukázalo se, že oproti Inuitům máme v domech mnohem více věcí. Je to zřejmě proto, že hranaté domy přímo vybízejí k zaplnění skříněmi a ty zase k zaplnění všeličíms.

Dům se řekne Iglů. Iglů má tvar polokoule, jako slunce, klouzající se po horizontu.

Proč o Eskymákovi, který žije někde úplně jinde a úplně jinak než my?

Protože je to Inuita, tedy člověk.

Kdyby se vám někdy stalo, že vám druzí nerozumějí, i když mluvíte docela dobře česky, kdybyste z toho někdy byli unavení nebo se cítili osaměle - tady je pro vás zpráva -

nejste na světě sami.

Někde v dáli žije Angatar, váš kamarád z Grónska.

Projekt ANGATAR v jistém smyslu navazuje na KRÁLOVNIČKY, které jsme podnikly před třemi lety. Je to sonda do života matek malých dětí, jenž pracují. Všichni jsme nebo jsme byli dětmi a máme nebo jsme měli matky či otce, kteří si svým jedinečným způsobem poradili s naší výchovou, tedy vytvářeli podmínky pro těch pár let našeho útlého dětství, kdy jsme skutečně spolu - já a máma/táta, já a mé děti. A všichni zkoušíme být šťastní. Psát písně a scénáře je krásná práce, pečovat o rodinu jakbysmet. Být mámou, být malým Eskymáckým lovcem, být člověkem. To je výzva!